Se zájmem jsem si přečetl článek „Na rozvalinách ……“. Trochu jsem se o tuto problematiku zajímal a tak bych chtěl údaje, uvedené v tom článku malinko upřesnit. Níže uvedené údaje jsem získal pátráním ve starých pozemkových knihách a matrikách.
Domoradovice čp. 28 – vodní mlýn
Lokalita, uvedená na následující historické mapě se nachází v katastru obce Domoradovice, v povodí řeky Moravice. Je zde zakresleno umístění domoradovického vodního mlýna, který nesl obecní popisné číslo 28. Prostoru se dodnes říká „Ve mlýně“. Je to v místě, kde pod „Weishunnovým splavem“ řeka obtéká širokým obloukem kopec zvaný Kozí hřbet. Mlýn byl umístěn na levém břehu řeky. Loukám v onom širokém ohybu řeky se říká „Na holenkách“. Na tomto místě dodnes stojí budova – stodola, nebo kůlna, na mapce je zobrazena žlutou barvou. Dále po proudu řeky se ještě v relativně nedávné době nacházela visutá lávka, po které se dala přejít řeka k hájence, kterou obýval s rodinou hajný Gintar. V 50. letech 20. století přesídlil do Domoradovic na hájenku čp. 30. Objekt v lese zůstal opuštěn a postupně chátral. Dnes je tam již jen zřícenina. Lávka byla z bezpečnostních důvodů stržena. Pro koňské povozy je ještě dnes znatelný brod několik metrů od lávky proti proudu řeky.
Mlýn patřil od nepaměti mlynářské rodině Demelů. Prvním mlynářem, o kterém se staré dokumenty zmiňují, byl Jiří (Georgius) Demel (1575 – 1655). Po jeho smrti převzal mlýn jeho syn Jan (narození nezjištěno zřejmě před rokem 1643 – zemřel 30. 4. 1695) s manželkou Kateřinou rozenou Wazlaw.
V roce 1698 se správy mlýna ujímá syn Jana Demela Martin (1675-1734) s manželkou Barbarou Černohorskou.
V roce 1735 přebírá majetek po svém otci Martinu Demelovi syn Antonín (1715-1766) s manželkou Elisabethou. Po Antonínově smrti v roce 1766, se vdova Elisabetha provdala za Františka Onderku – syna mlynáře z Nových Lublic. V roce 1781 se Elisabethin syn z prvního manželství Antonín Demel oženil s Mariannou Staffinovou, dcerou Františka Staffina – mlynáře z Milostovic a mlýn přešel do jeho správy.
Antonín zemřel v roce 1783 a vdova Marianna se 24. 2. 1783 provdala za Františka Kretschmera syna Františka Kretschmera – mlynáře na větřkovickém mlýně – v dokumentech uváděno Rosochensis (rosochatské louky). Úmrtím Antonína mlynářský rod Demelů v Domoradovicích vymřel po meči. Mlynářem se až do roku 1808 stává František Kretschmer.
V roce 1808 se mlynářem stává Jan Augustin – manžel Tekly – dcery Antonína Demela a Marianny. Jejich dcera Klára se pak v roce 1829 provdala za Karla Herfortha – syna mlynáře z Vrážného v okrese Nový Jičín. Jejich syn Adolf s manželkou Johannou Škrobánkovou jsou pak poslední, o nichž se dostupné staré dokumenty zmiňují v souvislosti s domoradovským vodním mlýnem. Adolf Herfoth zemřel v Domoradovicích čp. 28 dne 26. 4. 1860. Vdova se 5. 2. 1861 provdala za Vincence Theimera, syna mlynáře z Lesních Albrechtic. S ním počala syna Karla, který se narodil v roce 1863 v Domoradovicích č. 28. Z toho plyne, že pravděpodobně v této době mlýn, resp. budovy ještě existovaly.
V této době pravděpodobně mlýn zanikl a čp. 28 se začíná v matrikách vyskytovat na úplně jiném místě v Domoradovicích a s jinými jmény. V obecní kronice v roce 1918 jsou zapsány všechny domy s popisnými čísly a jejich tehdejšími vlastníky. U popisného čísla 28 je napsáno „zbouráno“, nevíme ovšem kdy.
Mlynářské řemeslo mělo tehdy svá přísná specifika, související s požadovaným širokým rozsahem kvalifikace. Mlynář musel mít široké znalosti z oblasti hydrodynamiky a obecně z oblasti vodohospodářské. Musel umět pracovat se dřevem, protože pro stavbu mlýnů i jejich technologické zařízení se používalo dřevo. Musel mít i přehled o geologii, protože mlýnské kameny si mnohdy musel vytesat kamenného bloku vlastními silami.
Z toho důvodu rodiny v podstatě nepustily do svého středu člověka z jiné profese. Vidíme to z výše uvedeného přehledu mlynářů. Vidíme, že dcery mlynářů se zpravidla vdávaly za mládence ze mlýna a též naopak.
Na dolním toku řeky Moravice, za jehož počátek můžeme považovat hráz dnešní Kružberské přehrady, bylo mlýnů mnoho.
Tak např. sídlo pod Kružberskou přehradou, zvané dnes jako Velké sedlo, bylo ještě ve 40. letech 20. století vodním mlýnem. Jez, který vzdouval vodu pro mlýnský náhon, byl vystavěn někde těsně nad místem hráze přehrady.
Nedaleko byl další mlýn v obci Kružberk. Dnes jsou objekty využívány restaurační a relaxační firmou s názvem Davidův mlýn.
Tyto dva mlýny si pamatuji, když jsem jako 6. – 7. letý kluk chodil do obecné školy v Kružberku.
Mlýnem byl i objekt, v němž je dnes umístěna Hasičská škola v Janských koupelích.
V sousedství katastru obce Domoradovice proti proudu řeky byl na pravém břehu řeky umístěn mlýn Větřkovický v lokalitě „Rosochatské louky“ (v matrikách je místo pojmenované jako Rosochensis). Na mlýně byla usazena mlynářská rodina Sivků.
Poněkud níže v místě, kde se nachází tzv. Weishunův splav, se nacházel Albrechtický mlýn. Mlýn patřil rodině Kretschmerů. Budovy byly po zániku mlýna upraveny na hájenku, později zde byl skautský tábor a dnes je zde velkolepé a snobské letní sídlo majitele firmy Opavská lesní, pana Grossera.
