V termínu od 7. do 11.června měl Domo Bike Team v plánu historicky nejdelší pětidenní výlet do jihozápadních končin na vaši vlasti – na Šumavu!!!
Celý výlet ovšem začal už o den dříve, kdy došlo k balení bagáže do auta v naší hasičárně a samozřejmě nesmělo chybět první kvalitní zavodnění a seznámení s trasou a programem.
Sestava TdŠ 2017 „B“ tým (7.-11.6): Pjeceda, náměstek, kronikář, pokladník, Kovis a Kája (od Hojsovy stráže i Konva).
Sestava „A“ tým (8.-11.6): Rostik, Mirek a Kamil.
Den 1. Prolog „B“ tým (na kole: Domoradovice-Opava, vlakem: Opava-Praha hl. n.-Plzeň-Klatovy-Hamry-Hojsova stráž, na kole: Hojsova stráž-Černé jezero-Špičácké sedlo-Pancíř) „A“ tým dnes v robotě…
Celá velmi náročná Tour začala brzkým vstáváním, jelikož odjezd z Domo byl naplánován už v 4:40! Nesmělo ovšem chybět již tradiční „rozjetí“ u Marka, který nás uctil alespoň drobným pohoštěním, když už z „rodinných“ důvodu nemohl jet s námi. Snad už konečně i on někdy osedlá to své nové kolečko. Po příjezdu do Opavy jsme si nakoupili nějakou tu občerstvovačku do vlaku a mohlo se vyjet na velmi dlouho cestu do Prahy, kde jsme měli první přestup. V Praze jsme přece nemohli čekat na spoj na nádraží a tak jsme si udělali cyklistický výlet po Václavském náměstí, dali foto u sv. Václava a výborné pivo U Pinkasů. I přes prvotní obavy o stav naší osádky po dlouhé cestě vlakem musíme konstatovat, že pražský výlet se obešel bez jakéhokoliv hanobení dresu. To už nás ale čekala další štreka vlakem do Plzně, Klatov a konečná stanice v Hamrech – Hojsově stráži. Zde jsme vystoupili na nádherném podhorském nádražíčku a čekaly nás první náročné kopcovité kilometry. Tady se k nám přidal i Konva, který měl ještě ten den pracovní povinnosti v Praze. Naštěstí trasa měla začít dlouhým sjezdem…Noo naštěstí – brzy se ukázalo, že sjezd bude pro některé členy DBT nad jejich možnosti, postupně se totiž vyváleli Kája, Roman i Kovis. Díky bohu bez újmy na zdraví. Bohužel to nebylo vše – dlouhá a náročná cesta vlakem si vybrala malou daň na jednom z našich členů, který může jako jediný říct, že na Tour nezažil ani jednu dešťovou přeháňku ačkoliv zbytek týmu zmokl. To už jsme ale postupně začali stoupat na první dnešní náročný kopec pod Špičák a odtud na nádherné Černé jezero (1007 m.n.m), kde jsme letos někteří poprvé dali koupačku, ačkoliv bylo jen asi 10° C teplota vzduchu. Jedná se o největší ledovcové jezero na Šumavě. Po té už následoval sjezd do Špičáckého sedla a po drobném posilnění náročný závěrečný výjezd na chatu, na vrcholu hory Pancíř (1241 m.n.m). Zde jsme se na jednu noc ubytovali a řádně celý náročný cestovní den zajedli a zapili…
Statistiky dne: najeto 37,31 km, nastoupáno 830 výškových metrů.
Den 2. Královská etapa „B“ tým (Pancíř-Prášily-Prášilské jezero-Poledník-Modrava-Černá hora-Pramen Vltavy-Knížecí pláně-Strážný-Lenora), „A“ tým (autem Domoradovice-Zubří-Lenora)
Po kvalitní snídani s nádhernými rozhledy na okolí Pancíře jsme se trailem a krásnými cyklostezkami vydali směr Prášily, kde nás čekalo drobné občerstvení před prvním dnešním náročným výjezdem na Prášilské jezero (1079 m.n.m), zde jsme museli notnou část trasy své bycikly tlačit, jelikož cesta byla absolutně nesjízdná, vedená po velmi kamenitých a balvanitých úsecích. Odměnou byla alespoň další koupačka s krásnými panoramaty. Od jezera jsme se rovnou vydali na letošní nejvyšší vrchol celé Tour – Poledník (1315 m.n.m.). Tady si někteří bikeři sáhli na samé dno svých sil. Výsledkem byl výstup na místní rozhlednu (bývalá vojenská stanice) a rozhled na zdejší okolí, které bylo velmi poničeno následky orkánu Kyril v roce 2007. Odtud jsme se sjezdem vydali směr Modrava, kde na nás čekal vydatný oběd před dalším stoupáním na Černou horu (1272 m.n.m.) a odtud už byl jen kousek k prameni řeky Vltavy. Po drobném osvěžení nás čekala krásná stezka na Knížecí Pláně, kde se nacházela pro nás asi nejkrásnější hospůdka v nádherné přírodě z celé Tour. Bohužel nebylo příliš času nazbyt, muselo se jet dál. Po dlouhém sjezdu do Strážného, kde proběhlo závěrečné občerstvení už nás čekal jen kousek do Lenory, kde na nás už čekal „A“ tým a další dva noclehy. Na závěr nesmělo chybět další koupání, tentokrát pod Lenorskou rechlí. Pak už se jen se „posilňovalo“ na další náročný cyklistický den…
Statistiky dne: najeto 83,45 km, nastoupáno 1275 výškových metrů.
Den 3. Rovinatá etapa „A+B“ (Lenora-Stožec-Nové Údolí-Schwarzenberský plavební kanál-Stožecká skála-Lenora)
Na třetí den byla naplánovaná poměrně rovinatá etapa, jelikož se k nám připojili chlapi z „Áčka“. Po snídani jsme se celá sestava vydali směr Stožec, kde byla první občerstvovací stanice v restauraci „Pstruh“ (nejsme zde naposled) a odtud již do Nového údolí, kde jsme si prohlídli muzeum železné opony a pošumavské železnice. Na krátkou chvíli jsme vstoupili i na území Německa. To už jsme ale pokračovali dál k hlavnímu dnešnímu cíli – Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, podél něhož jsme se takřka celý den pohybovali. Opravdu nádherný cyklistický zážitek. Na závěr si „B“ tým dal ještě výjezd a výšlap na Stožeckou skálu a pod ní stojící Stožeckou kapli. „A“ tým už se vydal směr Lenora. Ještě jsme si chtěli prohlédnout původní Soumarský most, ale až na místě jsme se dozvěděli, že již několik let nestojí kvůli velké vodě. Tak nezbývalo než se vydat do Lenory, vykoupat se pod rechlí a zakončit den v místní restauraci…
Statistiky dne: najeto 77,91 km, nastoupáno 776 výškových metrů.
Den 4. Nejdelší etapa „B“ tým (Lenora-Stožec-Plešné jezero-Schwarzenberský plavební kanál-Lipno-Vítkův kámen-Frymburk-Lipno nad Vltavou-Loučovice), „A“ tým (autem Lenora-Loučovice, na kole Loučovice-Frymburk-Loučovice)
Předposlední den se cesty „A“ týmu a „B“ týmu opět rozdělily. Zatímco „Ačko“ jelo autem rovnou do Loučovic a odtud na kole do Frymburku, „Béčko“ jelo celou trasu na kole. Zahájení cyklistického dne bylo opět u „Pstruha“ ve Stožci, kde se nám velice líbilo a nechtělo se nám moc odjíždět. Čekal nás totiž dlouhý výjezd k Plešnému jezeru (1090 m.n.m). Jaké bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že je zde zakázáno koupání. Alespoň jste tedy zvlažili ruce a nohy a jelo se dál směr další části Schwarzenberského plavebního kanálu, tentokrát na Rakouské straně území. Oběd jsme dali u vodní nádrže Lipno a opět někteří nepohrdli pořádnou koupačkou. Ta byla totiž potřeba – čekal nás výjezd na Vítkův Kámen (1035 m.n.m.) a návštěva místní zříceniny Vítkův hrádek. Ve sjezdu z hrádku měl drobný kormelec, jinak zkušený Kája, ale obešlo se to bez výraznějšího zranění. Smrtí to odnesl pouze tachometr. Následoval sjezd do Frýdavy, kde jsme si čekání na přívoz zkrátili dalším koupáním v Lipně. Na druhém břehu Lipna jsme se ve Frymburku opět všichni sešli společně na místní pouťové oslavě. Po večeři nás čekala cesta okolo Lipna k Lipenské víle, kde nesmělo chybět další koupání a nakonec „jedno na chuť“ v přístavišti v Lipně nad Vltavou. Ubytováním jsme vzali za vděk v Lesní krčmě v Loučovicích…
Statistiky dne: najeto 85,01 km, nastoupáno 967 výškových metrů.
Den. 5. Dojezd „B“ tým (na kole Loučovice-Čertovy proudy-Vyšší Brod-Dolní Dvořiště-Rybník, vlakem Rybník-Praha hl.n.-Opava), „A“ tým (autem Loučovice-Zubří-Domo)
Závěrečný den byl zahájen konečným balením a loučením s „A“ týmem, který již neměl sil na zdolání další etapy a proto jel rovnou autem domů. Zato na „Béčko“ čekalo průjezdy krásný trailem zvaným „Čertovy proudy“, kde Vltava klesá na asi 10 km o 150 výškových metrů. Následovala cesta do Vyššího Brodu a Dolního Dvořiště, kde jsme měli občerstvovací stanice s obědem a pak už jen dojezd do Rybníka a nástup na vlak. Jak náročná celá Tour byla, dokládá, že ve vlaku usnuli úplně všichni. V přestupní stanici v Praze už nebyl čas na nějaké výjezdy a tak jsme jen dokoupili proviant do vlaku a nasedli směr Opava. Z Opavy nás čekalo posledních pár kilometrů na kolech přes restauraci Sport na Hradci až do Domo…
Statistiky dne: najeto 46 km, nastoupané metry nestojí za řeč.
Zhodnocení: Jednalo se o nejdelší (5.denní) akci v historii DBT a směle můžeme říci, že byla také jedna z nejkrásnějších. Počasí vyšlo na jedničku a trasy byly voleny našim pjecedou naprosto (ostatně jako vždy) luxusně i s ohledem na kvality „A“ týmu ale i některých jedinců z „Béčka“. Děkujeme moc!!! Už se nemůžeme dočkat podzimní Tour – tentokrát zpátky do Beskyd!…
